Virtuální svět
Momentálně neprocházím zrovna tím nejšt'astnějšním obdobím. Starosti se kupí na jednu obrovskou hromadu a znemožňují mi spát. Nedávno jsem v televizi viděla MUDr. Cimického, který o nespavosti hovořil a mě došlo, že jsem už opravdu případ pro psychiatra. Zmínila jsem se o tom dceři. Se zděšeným výrazem mi řekla: "Proboha, mami, proč hned psychiatr? Nestačil by pro začátek psycholog?" Já jsem však přesvědčená o tom, že až problémy, se kterými se potýkám, zmizí, nebo se alespoň zmenší, třeba se spánek znovu dostaví.
Trápí mě zdravotní problémy mé dcery. Není to už žádná malá holka, bude jí za chvíli 30 a sama má dvě malé kouzelné holčičky. Ale pro mě pořád bude tou malou holčičkou a já s ní budu stále prožívat její radosti i problémy. Už druhý měsíc chodí od lékaře k lékaři a stále nikdo neví, co je příčinou jejich problémů. Tady by asi už pomohl jen doktor House.
Druhým problémem je moje maminka. Je jí 86 a půl a ještě v prosinci byla v naprosté pohodě, pominu-li artrozu v kolenou. A pak upadla v koupelně. Občas se jí to stávalo, má trvale nízký tlak a někdy z nedokrvení mozku došlo k lehkému kolapsu. Na Silvestra, když jsem jí chtěla telefonicky popřát zdraví a štěstí do nového roku, mě nenechala domluvit a oznámila mi, že zemře. "Proboha mami, co mi to děláš?" V té době jí bolela záda a doktor jí chodil píchat injekce. Bolesti neustávaly, tak se nechala dobrovolně odeslat do LDN. Já tomuto zařízení říkám důvěrně "Brána do nebes". Denně telefonáty, protože LDN je od nás 150 km daleko. Maminka přestala chodit, odmítla jídlo a sdělila mi, že odchází. Jeli jsme s mužem za ní, snažila jsem se jí přesvědčit, aby to nevzdávala a zkusila znovu chodit. Jen tak je šance, že se ještě bude moci vrátit domů.
Mám mladší sestru a nevím, co se mezi námi stalo. Byly doby, kdy jsme společně prožívaly vše, co se týkalo obou našich rodin. A potom se to někde zadrhlo. Já se pokaždé snažila navázat tu přetrženou nit, stále jsem ustupovala a ustupovala, až jsem obrazně narazila zády na zed' a nebylo už kam ustoupit. Když pak sestře zemřel manžel, snažili jsme se, seč nám síly stačily, jí pomoci. Ale už nikdy to nebylo takové, jako dříve. A ted', když máme společný problém s maminkou a měly bychom se dát dohromady, je to o ničem. Já jí telefonuji, abych si vyslechla, že má jenom tuhle a tuhle kamarádku a jinak nikoho." Sakra, já jsem vosk?" Ona netelefonuje, protože šetří.
A tak žiju ve virtuálním světě. Mám blog, o kterém jsem se tady zmínila. Na něj sepisuji své problémy a starosti, své poznatky a postřehy. A v tomhle virtuálním světě jsem poznala spoustu báječných lidí. Oceňuji jejich empatii, vážím si jejich podpory, kterou mi vyjadřují. Mám své virtuální kamarády a ti mi pomáhají překonat tohle špatné období.
Jen kdyby mi někdo poradil, jak mám spát.