Nedostatek času, nebo už skleróza?
Musím se přiznat, že už jsem tady na eStránkách notnou dobu nebyla. Kolikrát já už si říkala, že sem musím zavítat, aby mi stránky nebyly zrušeny, ale pak z nedostatku času, či z jiných důvodů, jsem se sem nedostala.
Byl to kdysi, před více než šesti lety, můj první pokus vytvořit si jakýs takýs blog, kde bych mohla prezentovat jednak své názory, ale hlavně popisovat své cesty a zážitky z nich. Pak jsem si otevřela klasický blog a na tyto stránky jsem chodit přestala. Občas jsem sem nahlédla, někdy napsala pár řádek a tím to pro mně končilo. Jediným dokladem toho, že stránky ještě existují, je pravidelný týdenní výpis o jejich návštěvnosti, který se, abych to vyjádřila kulantně, blíží nule. Jen čas od času se v tabulce návštěvnosti objeví nějaká kladná číslice.
Když jsem odcházela před necelými čtyřmi roky do důchodu, několik přátel mi položilo otázku, zdali vím, která je nejčastější věta důchodce. Nevěděla jsem a když jsem se dozvěděla, že je to: "Nemám čas", dlouho jsem se smála. Smích už mě dávno přešel, protože ta věta je pravdivá. Ano je! Člověk v důchodu zpomalí, nic ho nehoní, a ztratí rytmus, ne nemyslím hudbu, ale pravidelnost, která spočívala v každodenním vstávání, jízdě přes půlku Prahy do práce a pozdní odpolední návraty. Tehdy jsem toho stihla tak nějak víc. Možná i ubývají síly, chybí elán a chut' cokoliv vytvářet. Prostě, nemám čas.
A co se změnilo? Od doby mého posledního příspěvku se nám narodilo čtvrté vnoučátko. Po dvou holčičkách od dcery a chlapečkovi od syna přišla na svět v srpnu 2014 Bětuška. Rozkošná blond'atá holčička s blankytně modrýma očima. Sára a Ema už jsou školačky, Jiřík chodí do školky. A s tím jsou spojeny občasné povinnosti spočívající ve vyzvedávání dětí, odvádění je na kroužky a další mimoškolní aktivity a také hlídání. Ne, nestěžuju si. Vnoučata jsou totiž to nejkrásnější, co v téhle životní etapě může člověka potkat.
A skleróza z titulku? To jsou ty jiné důvody uvedené v prvním odstavci, proč jsem tady dlouho nebyla. Já totiž zapomněla, jak se sem přihlásit. Až dnes, způsobem pokus-omyl, se mi stránky podařilo otevřít.
Jsem tady a žiju.
A také doufám, že budou žít i tyto stránky.