Konečně jaro
Letošní zima mi dala opravdu zabrat.
V podstatě to začalo už prosincem, kdy jsem po hlídání nejmladší vnučky chytila jakousi virózu. Ono by asi bylo divné, kdybych jí nechytila.
S tím, že nebudu prát koberce, že nestihnu to či ono a spoustu dalších věcí, jsem se smířila. Zalehla jsem a léčila se. Povedlo se. Na Štědrý den začalo být nedobře manželovi. Zalehl pro změnu on. Úplně poprvé jsme vynechali návštěvy slavnostně vyzdobených kostelů, neviděli jsme jediné jesličky a čas trávili doma.
V lednu jsem dostala příšernou rýmu. Co teď? Měli jsme lístky do divadla. Mám jít? Teplotu jsem neměla, jen z nosu mi teklo jako z vodovodu a občas jsem kýchala tak, že to znělo jako slavnostní salvy. Rychle kapky do nosu, štos kapesníků a spokojeně usazená v první řadě Divadla v Dlouhé, jsem se těšila na Hrabala. Představení báječné, Hanuš v roli Hanti jedinečný a ostatní herci perfektní. A k tomu úžasné Hrabalovy texty. Když mladý herec Filip Cíl začal hrát na housle Fibichův poem a Jaroslava Pokorná citovala Hrabala, chtělo se mi kýchnout. Přeci nemohu tuhle chvíli pokazit. Tlačila jsem ukazováček pod nos, abych kýchání potlačila. Ne, nevybouchla jsem, místo toho mi tlak vyhnal obsah nosu do očí. Seděla jsem v první řadě, kapesníkem si otírala oči a připadala si jako pohřební plačka v obřadní síni krematoria. Možná si někteří účinkující mysleli, že jsem tak dojatá. Ne, byla jsem jen usmrkaná.
Ráno jsem se přeobjednala na plicním, rýma se ještě zhoršila a při sklonění hlavy jsem byla opravdu jako vodovod. Ještě bych nakazila nějaké další pacienty v čekárně.
V únoru jsem dostala chřipku. A protože jsem disciplinovaná a vystrašená doktory, co by mohla způsobit chřipka v souvislosti s mým nemocným srdcem, jsem ulehla. Vydržela jsem poctivě ležet více než týden. Spánek a četba byly mou nejčastější činností.
V březnu jsem chřipku dostala znovu. Nejprve škrábání v krku, pak kašel, rýma a čtvrtý den vyletěla teplota. Opět jsem se uchýlila do postele. A opět nastal další problém - máme lístky do divadla. Sípajícím hlasem jsem obvolávala kamarády a kamarádky... nakonec muž jel do divadla a lístky prodal. Můj čas na léčení byl vymezen deseti dny, protože jsme měli další lístky do divadla.
Druhé divadlo jsem už zvládla a domů se vrátila osvěžena jarním vzduchem a také smíchem, který se rozléhal Vinohradským divadlem během celého představení. Tak tohle jsem opravdu potřebovala! Přestat se nípat v chorobách, přestat si měřit teplotu, přestat se válet v posteli.
Hurá! Je tady jaro. :-D